2. hodina – Morfologie rostlin
30. 10. 2013
|
2. hodina – Morfologie rostlin
|
|
| *Profesorka vstoupí do třídy a pohlédne na studenty, mezi kterými vládne nemalý ruch a zmatek.* Dobrý den, studenti. Tak se hezky uklidněte, posaďte se do lavic, přestaňte se pošťuchovat a ty souboje motyčkami jsem neviděla, ale jestli od téhle chvíle nějaký uvidím, jeho aktéři budou potrestáni a nepřejte si ani vědět jak. *Profesorka dojde až ke katedře, tahá se za svůj cop a rozhlíží se po třídě, dokud se všichni neuklidní a neutiší.* Vím, že jsme měli jít do skleníků a také tam půjdeme, ale ne ihned. *S těmito slovy se posadí za katedru, z šuplíku vytáhne čistý list pergamenu. Pak zase vstane a podá ho studentce v první lavici.* Každý z vás, jak tu sedí, tam napíše tiskace své jméno a příjmení a vedle se podepíše. Abyste věděli, co podepisujete, je to prohlášení, že jste byli poučeni o bezpečnosti práce. *Profesorka se posadí na katedru, vezme si připravený list papíru, nahlédne do něj a lehce se usměje.* Takže kdykoliv budeme dělat něco jiného, než že budete sedět v lavicích a já budu vykládat látku, budete dělat přesně a pouze to, co vám nakážu. S ničím, ať už půjde o motyčku, hůlku, kotlík, oheň, rostlinu nebo cokoliv, co vás napadne, nebudete ohrožovat sebe ani kohokoliv jiného. Nesmíte ničit žádný školní či cizí majetek a pokud narazíte na něco rozbitého nebo se vám něco nešťastnou náhodou rozbije, okamžitě to ohlásíte, já vám za to hlavu neutrhnu. Pokud se jakkoli zraníte, nahlásíte to, hned. Opatrnost při práci s ohněm je snad jasná každému, že nebudete ve sklenících ani při práci s rostlinami ve třídě nic jíst ani pít je taky logické, a to, že nebudete jíst neznámé rostliny, dotýkat se jich nebo s nimi jakkoli jinak manipulovat snad taky rozebírat nemusím. *Prochází text na papíře znuděným hlasem.* Že ve skleníku a při práci s rostlinami mimo něj budete mít vždy ochranné rukavice a v hlíně se nebudete hrabat rukama, ale motyčkou taky víte. Pff… to by snad mohlo stačit, jste sice, téměř všichni, v prvním ročníku, ale to ještě neznamená, že jste úplně padlí na hlavu. *Profesorka seskočí z katedry a převezme si od studenta pergamen popsaný jmény s podpisy.* No a z tohohle zároveň udělám prezenci, protože kdo tu není, nemohl se podepsat, to máme dvě mouchy jednou ranou. Takže si myslím, že se můžeme odebrat do skleníku, kde vás provedu a pak se dáme do probírání dnešní látky, kterou bude krom nějaké té bylinky i anatomie a morfologie rostlin. Není toho málo, tak už se zbytečně nezdržujme. *Profesorka otevře skleněné dveře a studenti vstupují do skleníku. Mají před sebou tři dlouhé záhony a mezi nimi dvě pískem sypané cestičky, před každou rostlinou je cedulka.* Choďte jen po cestičkách a nedotýkejte se žádných rostlin *Upozorňuje profesorka.* Když si hůlkou poklepete na cedulku, objeví se vám pergamen s popis příslušné rostliny. Tedy zatím ne u všech, skleník je nový a ještě není všechno v takovém stavu, v jakém bychom si přáli. Jak vidíte, jsou tu tři oddělení a to rostliny léčivé, jedovaté a magické. Pokud budete mít prohlédnuto, můžete se zajít podívat také do našeho arboreta, kde máme stromy. Arboretum funguje obdobně jako skleník, jen je rozděleno na magické a „obyčejné“. Až si vše dosyta projdete a vynadíváte se na rostliny či stromy, vrátíte se zase sem. *Když se všichni studenti konečně sejdou kolem velkého stolu, profesorka začne vykládat látku.* Tak si řekneme něco o tom, jak rostlina vypadá, protože pokud budete někdy chtít s nějakou rostlinou něco dělat, třeba si uvařit čaj, budete muset umět rostliny od sebe rozeznat. Rostlina se skládá ze dvou nejzákladnějších částí a to části nadzemní, kterou vidíme a říkáme jí prýt, a části podzemní, tu nevidíme a říkáme jí kořen. *Profesorka vše názorně ukazuje na obrázku nějaké obecné rostliny.* Rostlinné tělo se stejně jako u živočichů skládá z jednotlivých orgánů. U rostlin jsou to orgány dvojího typu a to orgány vegetativní, které potřebuje k tomu, aby žila a reprodukční, ty slouží k pohlavnímu rozmnožování. Mezi vegetativní orgány patří kořen, stonek a list a mezi reprodukční, které rostlina ani nemusí mít a žije, řadíme květ, semeno a plod. Kořen Hlavní funkcí kořene je držení rostliny v půdě a přijímání vody a živin z okolí. Dále pak produkuje řadu významných látek jako aminokyseliny, alkaloidy nebo různé enzymy a taky mívají zásobní funkci, protože si bylina může v kořenech ukládat zásobní látky. Máme čtyři základní tvary kořene – vřetenovitý, takový má třeba mrkev - kulovitý, ten má například ředkvička - rozvětvený, to je velmi obvyklý kořen, kdy je jeden hlavní, ten je nejdelší a nejsilnější a je obklopen postraními kořeny - svazčité kořeny, tvar typický pro byliny trávovitého typu, kdy jsou všechny kořeny přibližně stejně dlouhé i tlusté a my tedy nemůžeme rozlišit hlavní a vedlejší Ale aby to nebylo tak jednoduché, u mnohých rostlin došlo k přeměně, metamorfóze, kořene. K tomu došlo proto, aby bylina mohla lépe přežít ve svém prostředí. Sem řadíme třeba příchytné kořeny břečťanu, pomáhají mu udržet se na zdech, kamenech nebo kmenech stromů. Zásobní kořen, ten všichni dobře znáte. Dále sem patří chůdovité kořeny, které slouží jako opora a pomáhají rostlině udržet se v sypké hlíně, mají ho třeba mangrovy nebo vám asi známější kukuřice. Můžeme sem zařadit kořeny vzdušné, ty najdeme třeba u monster, nemyslím monster od slova monstrum, nýbrž od slova monstera, což je dosti běžná pokojová rostlina, tyto kořeny slouží k zachytávání vzdušné vlhkosti. Možná byste mohli znát kořenové hlízy, které tvoří třeba jiřiny. *Profesorka ke každému příkladu pošle třídě ukázku.* Stonek Stonek nese listy, vede vodu a živiny z kořenů do listů a kromě jiného může mít i zásobní funkci. Stejně jako kořen, i stonek může mít mnoho různých tvarů a podob, takže rozlišujeme několik typů stonku. Typy můžeme dělit podle tvaru a konzistence, podle průřezu nebo podle polohy v prostoru. Stonky podle tvaru a konzistence máme dvojího typu a to byliny a dřeviny. Byliny jsou dužnaté a nedřevnatí. Dělíme je na lodyhu, stvol a stéblo. Lodyha je stonek s listy, umírá ještě ten rok, kdy vyrostl. Lodyhu má třeba brambor. Stvol je bezlistý stonek s přízemní růžicí listů a je zakončen květem nebo květenstvím. Řadíme sem například smetanku lékařskou. Stéblo je dutý článkovaný stonek trav, jednotlivé články jsou spojeny kolénky. Stéblem se může pyšnit obilí. Dřeviny, jak název napovídá, dřevnatí. Dřeviny dělíme na stromy, ten snad pozná úplně každý z vás, keře, ty byste snad taky měli rozeznat a polokeře, u kterých dřevnatí jen spodní část stonku a bylinný zbytek každý rok umírá, typickým polokeřem je borůvka. Stonky podle průřezu jsou čtyři – válcovitý (žito), hranatý (hluchavkovité), křídlatý (kostival) a rýhovaný (přeslička). *S každým pojmem pošle profesorka třídě buď příslušnou rostlinu nebo alespoň obrázek, aby si studenti příklad prohlédnout.* Podle polohy v prostoru dělíme stonky na přímé (má setý), vystoupavé (jetel zvrhlý), poléhavé (rdesno ptačí), plazivé (mochna husí), ovíjivé (chmel) a popínavé (hrách). Podobně jako u kořenů i u stonků došlo ve vývoji rostlin k různým metamorfózám. Brachyblasty jsou malé hrbolky, které můžeme krásně vidět na větvičkách modřínu, vyrůstají z nich svazky jehličí. Trny a kolce snad ani vysvětlovat nemusím, na ně si jen musíte dávat pozor, najdeme je třeba na hlohu. Často se můžeme setkat s oddenkem, podzemními částmi rostlin, najdeme je třeba u kosatce. Oddenek sám nemá zásobní funkci. Někdy bylina ale vytvoří oddenkové hlízy, ty mají stejnou funkci jako hlízy kořenové a myslím, že je znáte všichni, protože brambory jste určitě minimálně viděli. Ale když už je řeč o hlízách, tak na rostlině můžeme pozorovat i hlízu stonkovou, třeba na kedlubnu. Šlahouny jsou stonky uzpůsobené k nepohlavnímu rozmnožování rostliny a prohlédnout si je můžeme například na jahodnících. Poslední jmenujme úponky, které popínavým rostlinám pomáhají udržet se na podkladu, vytváří je mimo jiné vinná réva. List: List je pro rostlinu velmi důležitý, protože je to její hlavní dýchací orgán, listy se odpařuje voda a tím se rostlina ochlazuje. List se skládá z čepele, žilnatiny, řapíku a palistů. Řapík i palisty mohou chybět. Žilnatina může být zpeřená, to pokud je hlavní žilka od řapíku k špičce listu a z ní vybíhají vedlejší, nebo dlanitá, pokud žilky vybíhají z jednoho místa a nebo rovnoběžná, kdy žilky běží vedle sebe a nedotýkají se. Listy dělíme na jednoduché, pokud je na jednom řapíku jedna čepel a složené, pokud je čepelí více. Jednoduché listy pak rozdělujeme podle tvaru čepele – čárkovitý, kopinatý, elipčitý, vejčitý, kopisťovitý, srdčitý, obsrdčitý, okrouhlý, ledvinový, střelovitý, hrálovitý, štítovitý, trojúhelníkovitý, kracovitý, jehlicovitý, peřenolaločnatý, dlanitolaločnatý, peřenoklaný, dlanitoklaný, peřenodílný, dlanitodílný a peřenosečný. Složené listy dělíme na lichozpeřené trojjařmé, sudozpeřené čtyřjařmé, přetrhované lichozpeřené, dvakrát lichozpeřené, dlanitě pětičetné a dlanitě trojčetné. *Každý jmenovaný typ je následován listem na ukázku.* Podle okraje čepele rozlišujeme listy celokrajné, pilovité, dvakrát pilovité, zubaté, dvakrát zubaté, vroubkované, chobotnaté, vykrajované a vyhlodávané. Co se postavení listu na stonku týče, dělíme listy na střídavé, které na stonku vytvářejí spirálu, vstřícné, vždy dva proti sobě a přeslenité, jaké má přeslička. Podle přisedání na stonek máme list řapíkatý, přisedlý, sbíhavý, objímavý, srostlé a prorostlý. Metamorfózy jsou na kořenech, stoncích a taky listech a to cibule, což jsou zdužnatělé listy a mají zásobní funkci, trny, které rostlině poskytují ochranu, listové úponky, ty rostlinám pomáhají udržet se na opoře a nakonec listy masožravých rostlin, jenž slouží k chytání, usmrcování a trávení hmyzu. To by mohlo stačit. Samozřejmě od vás nechci, abyste si pamatovali všechno, všechny možnosti dělení. Důležité jsou základní informace, detaily a zajímavosti jsou na okraj. Teď se ještě vrhneme na rostlinku a budeme končit, zbytek rostlinných orgánů si necháme na příště. RULÍK ZLOMOCNÝ (Atropa bella-donna): Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: krtičníkotvaré (Scrophulariales) Čeleď: lilkovité (Solanaceae) Rod: rulík (Atropa)  Je to statná, vytrvalá, jedovatá bylina, která může dorůst výšky až 180 cm. Listy jsou střídavé, vejčité, zúžené v krátký řapík, celokrajné a zašpičatělé, dlouhé asi 20 cm. Kvete od června do srpna. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů. Hnědě fialové nebo zelenavé zvonkovité květy se po odkvětu mění na velké černé lesklé bobule, které přisedají na zelený vytrvalý kalich, dozrávají v srpnu až září. Celá rostlina je prudce jedovatá, dokonce je považována za nejjedovatější rostlinu, jakou můžete ve zdejší přírodě najít, obsahuje řadu alkaloidů, z nichž nejvýznamnější jsou atropin a hyoscyamin. Drogou je však především kořen, který je bez pachu, chuti sladce slizovité, později hořké a nepříjemné. Listová droga omamně páchne a nahořkle ostře chutná. Bella-donna znamená krásná paní, protože výtažek z rulíku roztahuje zorničky a italské dámy si ho kapaly do očí, aby měly krásný pohled. Magie: Ve středověku byl rulík součástí čarodějných mastí, a tzv. nápojů lásky, hojně jej užívali i traviči. Největšího významu dosáhl rulík ve středověké Evropě v rukou čarodějnic a mágů, kteří z něj připravovali kouzelné lektvary a masti. Jedna z proslavených receptur obsahovala rulík, blín, mandragoru a tuk mrtvého novorozence. Čarodějnice si údajně vtíraly masti z rulíku do kůže, aby se pak mohly dostat na koštěti na čarodějnický sabat. Jakmile se mast začala vstřebávat a působit, dostavily se halucinace, pocity létání a další zajímavé zážitky, takže taková čarodějnice si pouze myslela, že skutečně letěla na koštěti kamsi na sabat, kde rejdila s ďábly, celou dobu ale jen ležela doma a měla halucinace. Tak to bychom měli. *Řekne profesora a spokojeně se podívá na přesýpací hodiny, ve kterých už propadávají poslední zrníčka písku.* Ještě domácí úkoly a půjdeme. Váš první úkol dopadl velice dobře, samé jedničky. Ale pozor, první úkol byl známkován velmi mírně, takže pokud si chcete známky udržet, část z vás se bude muset snažit ještě o něco víc. Chyby, nedostatky, výtky a jednoduše vše, co je třeba zlepšit, jsem vám k úkolům připisovala, takže to teď nebudu opakovat. Každopádně si to, co jsem vám k úkolu poradila, vezměte k srdci, pokud chcete mít známky pěkné i nadále. A jaký bude dnešní úkol? Napíšete mi něco o využití rulíku zlomocného v dnešní době a kde byste tuto nebezpečnou rostlinu hledali, abyste ji našli. Pokud se délky týče, požadavky jsou stejné, jako minule. Můžete využít vlastních vědomostí stejně jako knih v knihovně, ale žádné bezmyšlenkovité opisování (tj. pouhé kopírování). Použijte vlastní slova a vlastní formulace vysvětlení. Nesnažte se do úkolu přidávat informace, které byly zmíněny při výkladu. Varuji vás předem, že za opsaný úkol budou padat velmi ošklivé známky a věřte mi, že opsanou práci poznám. |
