3. hodina – Sběr
30. 10. 2013
|
3. hodina – Sběr
|
|
| *Profesorka vejde do učebny.* Dobrý den, studenti, *S úsměvem pozdraví třídu, přehodí si cop za záda, a posadí se za katedru, kde jako první obrátí velké přesýpací hodiny.* Tak, dnešní hodina by snad mohla být méně napěchovaná teorií, než předešlá, uvidíme. Půjdeme zase do skleníku, kde dokončíme, co nám zbylo z minula a pak se podíváme na sběr rostlin. Ale než se pustíme do práce, tak zmlknete a provedeme inventuru účasti. *Profesorka al´Mearová si vezme seznam studentů ve třídě, brk a postupně čte jednotlivá jména a všem přítomným připíše další čárku. Když projde všechna jména, seznam zase uloží, vstane a začne procházet třídou.* Nebudeme na nic čekat a dáme se do práce. Tak hurá do skleníku, kde si zase ukážeme vše, o čem budeme mluvit. Květ: Květ rostlině slouží k pohlavnímu rozmnožování, tj. když nová rostlinka vyroste ze semínka, pokud třeba uřízneme list, který nám zakoření a doroste do celé rostliny, je to rozmnožování nepohlavní. Květ se skládá z květního lůžka, listů kališních, listů korunních, tyčinek a pestíku. Části mohou být různě redukovány nebo morfologicky pozměněny. Květ může být na stonku jeden, nebo víc, a pokud je jich víc, jde o květenství. Květenství máme několik typů: hrozen, lata, chocholík, klas, jehněda, palice, úbor, strboul (hlávka), šiška, vrcholík, vidlan, šroubel, vějířek a vijan. Semeno: Semeno vzniká z oplozeného vajíčka a vyvíjí se z něj nová rostlinka. Velikost, tvar i barva semínka je různá. Plod: Plod slouží k ochraně a výživě semena a v mnohých případech taky usnadňuje rozšiřování semen. Plody dělíme na suché a dužnaté. Suché se dělí na pukavé, nepukavé a plotivé. Mezi pukavé patří měchýřek (pivoňka), šešule (řepka), lusk (hrách), tobolka (mák) a šešulka (kokoška pastuší tobolka). Nepukavými plody jsou oříšek (líska), nažka (smetánka lékařská) a obilka (obilí). K plotivým plodům řadíme struk, tvrdku a dvojnažku. Dužnaté plody dělíme na malvice (kdouloň), peckovice (švestka) a bobule (rybíz). SBĚR Když si dáte pozor a dodržíte správný čas sběru, správný způsob zpracování a použití, můžete si být téměř jisti, že účinky užité bylinky budou ještě silnější, takže jimi můžete zvládnout mnohem náročnější léčebné procedury. Proto si o tom taky říkáme. Je vcelku plus, když sbírané rostliny jsou z vašeho okolí, protože nejsilnější účinky mají vždy v blízkosti země, ze které vyrostly. Pro začátek je nutno zmínit několik dosti důležitých rad. Než se vydáte nějakou léčivku, či jinou rostlinu, sbírat, napřed se s ní důkladně seznamte. Musíte naprosto přesně vědět, kde ji hledat, jestli ve stínu a vlhku nebo na slunci, a jak má vypadat, musíte znát její charakteristické znaky, abyste měli jistotu, že je to ona a ne nějaká jiná, ale podobně vypadající rostlina. Musíte mít nastudováno, jakým způsobem ji sbírat, tedy které části a v jaký čas, jakým způsobem ji sušit, abyste její účinky neumenšili nebo přímo nezničili a jakým způsobem ji skladovat. Ono když máte najitou správnou bylinu, dobře sebranou i nasušenou, ale špatně uskladněnou, tak je to trochu zbytečná práce. Vždycky sbíráme rostliny zdravé nepoškozené chorobami ani škůdci. Nikdy nesbírejte víc druhů najednou. Snadno se pak stane, že se spletete a něco zkazíte, obvykle nějakou zásadní drobnost, které byste si všimli, pokud byste měli jeden druh. Nesmíte sebrat vše, na co přijdete. Když jdu sbírat proskurník, tak neseberu všechny rostliny proskurníku, které objevím. Vždycky musíte nechat na místě několik rostlin, které zajisté, že se v té lokalitě budou moci dál množit. Je to jednak slušnost vůči přírodě a zároveň tím děláte službu sobě, protože až tu bylinku budete potřebovat příště, budete vědět, kde ji hledat. Nesbírejte bylinky v dešti nebo krátce po něm, když jsou ještě mokré, snadno se zapaří a pak jsou k ničemu. Nikdy při sběru nepoužívejte ty mudlovské vynálezy jako jsou plasty nebo igelitové sáčky. Byliny se v nich mohou zapařit i suché nebo ty materiály můžou mít nepříznivý vliv na účinky. Pro přenos je nejlepší použít obyčejný proutěný košík nebo ošatku. Pokud žijete v oblastech obývaných mudly, nebo jste přímo z mudlovského světa, dávejte si moc dobrý pozor, abyste nesbírali rostliny na chemicky ošetřovaných či přímo znečišťovaných místech, jako třeba polní remízky nebo poblíž silnic. Je sice hezké mít čaj z krásných sedmikrásek, ale když je v nich uloženo krom žádaných látek i celá řádka jedů a škodlivin, není to právě ideální. Snažte se sbírat rostliny v době, kdy je jejich síle největší. K tomu vám pomůže, když se budete řídit měsícem. Pokud narůstá, tedy ve od novu k úplňku, je vhodný čas na sběr nadzemních částí rostliny, pokud ubývá, od úplňku do novu, je čas na sběr částí podzemních – kořene, oddenků, hlíz a cibulí. Podobné pravidlo platí i při uskladňování bylin, tj. že bylinky nasbírané při dorůstání měsíce vydrží déle než ty sbírané při ubývání, ty jsou navíc náchylné k plesnivění. Proto je důležité si poznamenat, když už ne pamatovat, kdy jsme které bylinky sbírali, tedy ne jen datum sběru, ale i fázi měsíce. Pokud nám jde o zvýšení magických účinků rostlin, je vhodné je sbírat v ten den, který je ovládán planetou té které byliny: Slunce v neděli Měsíc v pondělí Mars v úterý Merkur ve středu Jupiter ve čtvrtek Venuše v pátek Saturn v sobotu A teď si řekneme taky něco k tomu, co sbírat, když už máme jakousi představu kdy a jakých zásad se držet. Kořen: Kořeny se obyčejně sbírají na jaře, kdy se síla byliny ještě neprobudila nebo na podzim, kdy je síla byliny již stažena do kořenů. To proto, že rostlina si své živiny, sílu a látky, kvůli kterým ji potřebujeme, ukládá právě do kořenů, takže je vhodné sbírat je, když tam tohle je. Pokud tuto zásadu nelze dodržet, měly by být sbírány alespoň při ubývajícím měsíci, nejlépe novoluní (zatmění Měsíce), kdy se síla rovněž stahuje do kořenů. Nejpříhodnější denní dobou je časné ráno, navečer a noc. Kořeny a oddenky omyjeme pouze studenou vodou, abychom jejich účinky neumenšili. Kůra: Kůra se loupe na jaře před rašením nebo na podzim po opadnutí listů, tehdy, podobně jako u kořenů, je v ní síly nejvíce. Nať: Obvykle se sbírá v době květu. Toto pravidlo však neplatí vždy a u všech rostlin. Některé byliny trhané v plném květu se při sušení znehodnotí tím dozráváním (zlatobýl obecný nebo vrbka úzkolistá). Jestliže lodyha dřevnatí, sbírá se část nad zdřevnatělým stonkem. Tuhé lodyhy je vhodnější řezat než trhat. Listy: Pozdní dopoledne, kdy rosa již oschla, je nejvhodnější dobou pro sběr listů. Lze je sbírat během celého vegetačního období. Podzimní sběr je však méně hodnotný než jarní, protože na jaře, kdy jsou listy nejmladší, mají nejvíce účinných látek. Květ: Květy se sbírají počátkem rozkvětu nebo plně rozvité a nejlépe za slunečného počasí, aby se rozvinuly. Pozor, krátce před odkvětem se jejich léčebná síle snižuje. Cibule: Cibulky se sbírají po odkvětu bylin, v době, kdy už nať částečně zavadne. Semena a plody: Můžeme je sbírat po celý den, neboť nejsou tak citlivé jako zbytek těla rostliny. Je samozřejmostí, že je sbíráme tom stupni zralosti, v jakém potřebujeme, ale obvykle se nezralé nesbírají. Rituální způsob sběru rostlin si už necháme na příště, protože by toho už asi bylo na vás příliš. Podíváme se teď na dnešní rostlinku, dostanete domácí úkol a rozpustíme to. OMĚJ ŠALAMOUNEK (Acontinum napellus): Říše: rostliny (Plantae) Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta) Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta) Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida) Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales) Čeleď: pryskyřníkovité (Ranunculaceae) Rod: oměj (Aconitum)  Je to až 150 cm vysoká, vytrvalá rostlina s velkými, dlanitými listy. Ty mají čepele skoro až k řapíku dlanitě pětidílné až sedmidílné, s úkrojky podlouhle kosočtverečnými a dvakrát hluboce zubatými. Při kvetení se vršek lodyhy rozděluje a vyrůstají z něj četné modré až fialové květy, které mají nápadnou polokulovitou přilbu a tvoří mnohokvětý hrozen. Kvete od května do srpna. Plody jsou měchýřky s několika hranatými semeny. Vytváří oddenkou hlízu. Roste hlavně na vlhkých místech, v lesích a u potoků. Oměj šalamounek je prudce jedovatá rostlina. Především v hlízách je řada alkaloidů, hlavně akonitin, jeden z nejrychleji působících jedů, ale jedovatá je rostlina celá. K usmrcení člověka stačí 3 až 4 gramy akonitinu; smrt nastává ochrnutím centrálního nervstva. Nejvíce jedu je v mladých a ještě malých hlízách v zimě, což je logické. Sbíranou částí je zejména hlíza, která se sbírá na podzim (říjen) a suší se za teplot do 40 °C. Ojediněle se sbírá i nať. Droga v přiměřených dávkách zmírňuje neuralgické bolesti, snižuje horečku (při chřipce, rýmě, apod.), usnadňuje vykašlávání, v malých dávkách dráždí dýchací ústředí, ve formě tinktury se užívá při dně, ischiasu, v homeopatii proti neurózám a jiným duševním poruchám, proti zánětlivým nemocím a srdečním chorobám. Zevně se někdy užívalo oměje k zapuzení obtížného hmyzu. Drogu však nesbírejte a neužívejte, neboť je smrtelně jedovatá a i při sběru může vyvolat kožní záněty a puchýře, zvláště na poraněné pokožce. Izolovaný akonitin se užívá v lékařství. Magie: Studenti mají obvykle sklony tvrdit, že každá jedovatá rostlina se přidává do létací masti. Prosím, pamatujte si, že oměj do létací masti nepatří. Oměj bývá spojován s černou magií a to s těmi nejzlovolnějšími kouzly. Je spojován s podsvětím, lze ho použít při přivolávání mrtvých i ke vstupu do podsvětí, což vám ale nedoporučuji zkoušet, protože je dost pravděpodobné, že už byste se nevrátili… Oměj je využíván i při nekromancii. Snad jediný způsob využití, který by vás měl zajímat, je to, že ho lze použít proti vlkodlakům i jiným lykantropům. Možná znáte z literatury název byliny vlčí mor, a to je lidový název právě oměje. Jak možná víte, vlkodlaci jsou značně odolní proti zranění obyčejnou zbraní i proti většině jedů. Jed oměje je však tak silný, že i vlkodlačí metabolismus s ním má co dělat, a pokud je vlkodlak oslabený – třeba zraněný – může mu podlehnout. Proto se proti vlkodlakům používají zbraně namočené v omějové šťávě či tinktuře. To je také důvodem, proč se oměji někdy říká vlčí mor. Tak a už jen domácí úkoly. Co se předešlého úkolu týče, pokud jsem měla připomínky, napsala jsem je ke známce. Když jste svůj úkol dostali bez komentáře, nebylo co vytknout, na co upozornit. Ale co po vás chci dnes. Zmiňovala jsem 14 typů květenství a vy si z nich vyberete 10, slovy deset, ke kterým přiřadíte rostlinu, u níž se toto květenství vyskytuje, a každý vámi vybraný typ charakterizujete. Tentokrát po vás nevyžaduji žádné rozepisování, stačí mi to naprosto stručně, klidně jednou větou, ale tak, aby váš popisek dané květenství vystihoval a bylo z něj jasné, že je tohle květenství a žádné jiné. A samozřejmě to nesmí být opsané. |
