2| Úvod do studia Dějin čar a kouzel II.
30. 10. 2013
|
2| Úvod do studia Dějin čar a kouzel II.
|
|
| Když studenti vcházejí do Učebny Dějin čar a kouzel, profesorka Griffin už sedí za stolem. Její pozornost však poutá několik předmětů rozložených před ní na stole. Je tam starý pergamen, svitek papyru, zašlá brož a pár střepů, které snad kdysi byly kdysi vázou. Profesorka se po chvilce ozve směrem ke studentům. Vítejte na naší další hodině dějin. S těmito slovy zároveň vstane od stolu a přejde před něj. Na sobě má tmavě modré šaty ke kolenům, boty na středně vysokém podpatku a ruce, krk i uši jí zdobí jednoduché stříbrné šperky. Na rtech ji pohrává jemný úsměv. Nejdřív bych chtěla některé z vás pochválit za výborné zpracování domácího úkolu. Ti z vás, kteří úkol neodevzdali, jste si zvolili sami. Pravidla klasifikace znáte a já se podle nich zařídím na konci školního roku. Při těchto slovech profesorce úsměv pohasne a vystřídá ho přísný pohled. Studenti si tak mohou domyslet, že navzdory jejímu přátelskému vzezření je jejich vyučující přísná, pokud jde o povinnosti. Jak jsem se už krátce zmínila minulou hodinu, dnes se budeme věnovat zpracování pramenů. Ono to totiž není tak lehké. Najdeme starý šperk a co pak? Necháme si ho? Někam ho založíme? Něco o něm napíšeme? Ne, to by nešlo, to bychom v tom měli pořádný zmatek. Z nalezených pramenů získáváme veledůležité informace o minulosti. Abychom je mohli dobře použít a využít pro svou další práci, musí být informace o pramenech archivovány. Základním pravidlem je systém. Systém. A ještě jednou systém. Virginie bleskurychle mávne hůlkou, i když moment předtím ji snad ani neměla v ruce. Na tabuli se objeví dva pojmy. Větším písmem slovo Archivace, trochu menším pak hned pod ním slovo Evidence. Tato dvě slova si budete pamatovat i o půlnoci. Profesorka teď vypadá, že by byla schopna bloumat po ložnicích a ověřovat si, jestli si její slova vzali studenti k srdci. Archivace je soubor mnoha postupů a pomocných vědních odborů, který vynalezli mudlové. Jde o jeden velký proces, který se skládá z několika fází a jednou z nich je právě evidence. Tou to ale zdaleka nekončí. Takže, zapamatujeme si, archivace jako velký soubor a proces, evidence jako jedna z jeho fází. Tohle všechno je velmi důležité, protože je to to, co dělí dějiny čar a kouzel od směsice legend, pohádek a fantastických představ. Archivace proměnila dějiny na seriózní vědecký odbor. Na legendách a pohádkách sice může být leccos pravdivého, ale jenom doložené a dobře dokumentované skutečnosti jsou podkladem pro vědeckou práci historika. Profesorka opět mávne hůlkou a slovo „Evidence“ se na tabuli rozsvítí. Evidence je tedy prvním krokem. Dnes máme velice šikovné přetištěné formuláře, do kterých se vyplňují stručné informace o nalezeném objektu nebo informaci. Objektem budou – logicky – nalezené prameny, ať už hmotné, nebo písemné – listiny, nádoby, šperky, úlomky, kresby, obrazy a podobně. Informacemi budou různá proroctví, vidění nebo zření. Když je tento evidenční formulář vyplněn, posílá se na ministerstvo, do jeho archivu. Tam je vše pečlivě uloženo, objekt dostane evidenční číslo, podle kterého se dá dohledat. Pak objekt putuje na místo, kde je uložen nebo prozkoumán. Podle evidenčního čísla se dá objekt nebo informace dohledat, takže když je někdo potřebuje, v archivu si zjistí číslo a pak si jednoduše zjistí, kde se daný objekt nebo informace nacházejí. Do evidence se také ukládají veškeré změny – přesun na jiné místo, poškození nebo naopak opravy. Samozřejmě evidencí proces archivace nekončí. Nález bude dále studován, popisován i dokumentován. Dokumentace bude opět evidována a pravděpodobně dále zkoumaná množstvím historiků, kteří se budou dohadovat o užitečnosti, významu nebo účelu nálezu. Interpretace se často různí a než dojde odborní veřejnost k závěru, může to trvat roky. Získané informace se potom zapisují do Velké knihy dějin. Profesorčino mávnutí hůlky teď směřuje k velkému plakátu, který byl doteď ukrytý v šeru kouta místnosti. Teď se z obou stran kolem něj rozsvítí dvě pochodně a studenti si můžou prohlédnout velký, na plakátu namalovaný výtisk knihy. _the_great_book.gif) Tohle je jeden ze svazků Velké knihy dějin. Celá by se sem ani nevešla, za ta léta už má svazků a různých stohů svitků požehnaně. Ty jsou navíc pořád doplňovány a přepisovány podle nejnovějších informací z bádání. Velká kniha dějin je tak komplexním náhledem na dějiny, kdo by se v ní však chtěl vyznat úplně, potřeboval by kámen mudrců, protože jeden život kouzelníka by mu k tomu jistě nestačil. Kniha je mezinárodním pokladem a nachází se v Alexandrijské kouzelnické knihovně – to abyste měli celkový přehled. Pochodně vedle plakátu zhasnou po dalším mávnutí hůlky. Teď pár slov k samotné knihovně. Někteří o ní už leccos víte, protože Alexandrijská knihovna byla jedním ze zadání pro váš úkol z minulé hodiny. Pro některé z vás je dokonce známější její mudlovská část, která už dnes ale neexistuje, lépe řečeno, dlouho neexistovala, než ji mudlové neobnovili v její moderní formě. Kouzelnická část Alexandrijské knihovny platí za hlavní kouzelnickou knihovnu světa. Už podle názvu leží v Alexandrii, v Egyptě. Byla založena v starověku a už v tomto období, a pak i ve středověku, ji postihlo několik požárů a pohrom, které jí rozhodně nepomohly. Tehdy kouzelníci svou část přenesli do podzemí a ukryli ji. Tady přežila a znovu začala vzkvétat – až do doby před několika mála léty, kdy ji postihla další pohroma. Pohroma o to větší, že útočníci vedli útok na knihovnu z jediného důvodu – zničit její svazky a potupit tak vědění naší společnosti. Vypadá to tak, že si profesorka tenhle útok bere téměř osobně, protože na malou chvíli její jinak příjemný výraz vystřídá chladný pohled plný hněvu. Za další okamžik je však její malý nedostatek sebeovládání pryč a Virginie se opět usměje. Víc vám jistě v pátém ročníku, jestli u dějin vydržíte, řekne někdo jiný v souvislosti s válkou Lizmaela Noira. V každém případe, knihovna bude ještě nějaký čas potřebovat, aby se vzpamatovala, i když zničit se ji Rytířům Štěstěny nepodařilo. Profesorka se projde mezi lavicemi a viditelně se se svou dnešní přednáškou blíži pomalu ke konci. Poslední věc, které se dnes budeme věnovat, jsou magické uzly. Krátce jsem o nich mluvila už minule, dnes si to jenom připomeneme. Ze Základů magie už nejspíš víte, co je to magická síť, a znáte pojem „magikvarky“ nebo „magikvarkové pole“. Magická síť, nebo tedy magikvarkové pole, je základem veškeré magie. Magické uzly jsou zlomy této sítě, podle kterých kouzelničtí historikové dělí dějiny na různá období. Tyto uzly vznikají po tak velkém použití magie, že došlo k ovlivnění samotné podstaty magie a v magické síti zůstaly výrazné stopy. Tuto stopu může zanechat velké kouzlo, významná událost nebo působení význačné osobnosti, ať už v negativním, nebo pozitivním smyslu. Cokoliv, co ovlivní magii natolik, že se „chvěje“. Tohle chvění dokázalo několik význačných mágů vystopovat, ti však obvykle měli na práci jiné věci, než zkoumat magickou síť pro potřeby dějin. Známe i několik stopovacích kouzel, například kouzlo Incantatem. Existuje však i mnoho uzlů, pro které ještě historici nenašli vysvětlení, tedy nenašli událost, ke které by mohli magický uzel přiřadit. Jedním z kouzelníků, který po sobě zanechal výrazný magický uzel, je například Merlin, jehož mocné kouzlo určilo začátek kouzelnického letopočtu – rok 500 letopočtu mudlovského. Merlin představuje také jedno z vašich zadání na domácí úkol, více si jeho postavu však přiblížíte až příští rok, kde mu bude věnován dostatek času. Virginie se vrátí ke svému stolu a ukáže na kousky, které tam má od začátku hodiny položeny. To je na dnes vše, už jenom zadání úkolu. Opět budou tři. Vyberte si jedno z nich, jestli jich vypracujete víc, ohodnotím vám to nejlepší. Zadání máte na pergamenech tady na katedře, nezapomeňte si je vzít. Děkuji vám za pozornost, můžete jít. Profesorka počká, než studenti vyjdou z učebny, pak ji zamkne a za chvíli už je slyšet jenom klapot jejích bot po kamenné chodbě. |
