Nástroje k výrobě lektvarů, zásady bezpečnosti práce
30. 10. 2013
Nástroje k výrobě lektvarů, zásady bezpečnosti práce
|
|
Před učebnou lektvarů to vypadá jako na nádraží. Všude postávají hloučky studentů, vesele se spolu baví, některé skupinky se i z legrace mezi sebou pošťuchují. Jeden ze studentů má dokonce s sebou figurky dráčků a ukazuje je ostatním. Ti nadšeně vzdychají. Do toho všeho přichází s úsměvem Lucia, které si napřed skoro nikdo nevšimne. Až když se beze slova zastaví před skupinkou, která stojí před dveřmi, několik studentů ji zaregistruje a skupinka spěšně uhne. Velice vám děkuji. Usměje se a odemkne učebnu. Studenti se nahrnou dovnitř jako velká voda a zaberou místa. Lucia dojde ke katedře a začne z tašky vykládávat mnoho rozličných věcí. Vzdělanější studenti mezi nimi poznají kotlík, vařečku, váhy a další haraburdí, co se tak běžně na lektvary používá. Když už má skoro celý stolek plný krámů, zavře tašku, podívá se na hodiny a otočí se ke studentům. Vážení, je devět hodin, takže bychom mohli začít, co vy na to? Studenti ztichnou, až na jednoho, který zrovna svému spolužákovi cosi zapáleně vysvětluje o dráčcích. Kolego, schovejte si to, aby vám ta figurka někam nespadla. V tašce je pro ni na lektvarech to nejbezpečnější místo. Všechny pohledy se nyní upínají ke zmíněnému studentovi. Ten ještě chvíli něco drmolí a když zjistí, že neslyší mluvit profesorku, zvedne hlavu. Následně celý zrudne, zamumlá cosi na omluvu a dráčka schová. Lucia se usměje. Jak jistě víte, dnes je v plánu povídání o bezpečnost práce a já a vaše zdraví bychom ocenili, kdybyste jim věnovali zvýšenou pozornost. Vaše prsty, obličej, oči a další části těla vám tímto předem děkují a hradní ošetřovatelky se nechávají uctivě pozdravovat. Proč se vůbec zdržovat něčím tak nezáživným, jako jsou zásady práce? Lucia se otočí ke katedře, odkud si vezme jeden obrázek, který třídě ukáže. Na obrázku je muž, kterému chybí půlka obličeje, zuby má jako polámané hrábě a zbylou kůži má samý puchýř. Studenti se otřesou odporem a zděšením. Tak třeba proto. Ty zásady stanovilo Ministerstvo kouzel, nicméně dalo by se přijít i na další. A to bude váš domácí úkol. Zamyslet se nad tím, jaké zásady v seznamu chybějí a proč. A také si vezmete seznam samotný a ke každé zásadě napíšete, proč je důležitá a co by se mohlo stát, kdybyste ji porušili. Kdo se cítí výtvarně zdatný, může ty následky i namalovat. Lucia vezme z katedry pergameny a dá je studentce v první lavici. Vezměte si jeden pergamen a pošlete to, prosím, dál. Počká, než pergamen doputuje k poslednímu studentovi. Nyní si společně přečteme všechny zásady. Vy se je naučte a dodržujte je. Není to něco, co bychom si probrali teď a už byste to nikdy neviděli; jedná se naopak o znalost, kterou byste měli být schopni odříkat i ve dvě ráno. Zahledí se do pergamenu a začne číst. Zásady bezpečnosti práce s lektvary jsou tedy následující: 1. - Kotlíky na stolech jsou od sebe v dostatečné vzdálenosti. 2. - Pozorně si každý přečte postup při výrobě lektvarů. 3. - Do kotlíků NIKDY nestrkáme ruku či jiné nežádoucí předměty a přísady. 4. - U prskajících a bublajících lektvarech používáme bezpečnostní brýle. 5. - Lektvary NIKDY nepijeme bez předešlého pokynutí vyučujícího. 6. - Hotové lektvary NIKDY nevynášíme ze třídy. 7. - Zbytky lektvarů vždy precizně odstraníme. 8. - Výroba lektvarů vyžaduje maximální soustředění (žádné postrkování, žduchání a jiné vylomeniny během hodiny) 9. - Při jakékoli nehodě okamžitě informujeme vyučujícího. 10. - Vždy vyrábíme jen lektvar, který nám zadá vyučující. Pergameny, které jste dostali, si vylepte na nějaké místo, kde se relativně často pohybujete a budete je mít na očích. Nejlépe by bylo dát je na záchod, ale vedení by mi nejspíše příliš nepoděkovalo, že vás nabádám k ničení majetku školy. Třídou se ozve srdečný smích. Nyní se podíváme na zoubek tomu, co pro přípravu lektvarů vůbec potřebujeme. Je toho docela hodně a ze spousty těch věcí akorát člověka bolí záda. Vy máte relativní štěstí, že dost těch věcí je tady a vy musíte tahat jen to základní. Ale počkejte, až budete starší! Ušklíbne se. Úplně první věc, kterou musíte mít, je něco, kam nalijete vodu, abyste s lektvarem mohli vůbec začít. Té věci se říká kotlík a ten, kdo chce vařit bez něj, neuvaří nic, protože si tou vodou zhasí oheň a už je v pytli úplně. Studenti se zasmějí. Kotlíků máme několik druhů. Hliníkovému se vyhýbejte jako kolega Stanley vlídnému slovu. Nestojí za moc. Vy máte cínový, ten slouží pro výrobu standardních lektvarů a k těmto potřebám je nejvhodnější. Pak máme kotlíky měděné, za ty si připlatíte a ty se používají pro výrobu lektvarů s vyšší teplotou při vaření. Měděné kotlíky jsou nejpoužívanější. Stříbrné kotlíky používají lidé, kteří nevědí, co s penězi a došli k názoru, že s galeony se špatně tapetuje. Abychom kotlíku jen nekřivdili, má vyšší životnost a odolnost je také vyšší. Nu a zlaté kotlíky slouží pro výrobu nebezpečných, velice výbušných lektvarů, taktéž ale slouží pro výrobu lektvarů vzácných a obtížných, které se učí v sedmém ročníku. Dále máme kotlíky, které jsou opatřeny různými kouzly, například samomíchací kotlík. Ale ten zkrátka nedokáže míchat tak, jak by míchal člověk. Asi je vám jasné, že nějaké kouzlo prostě nemá cit pro to, jak je třeba v dané chvíli míchat, a tak to není stoprocentně spolehlivé. Vy jej používat nebudete. Protože byste pak nic neuměli a byli byste potenciální hrozbou pro statiku budov a vybavení laboratoří a všechno živé i neživé v okolí obecně. Zřejmě vám došlo, že k vážení přísad jsou potřeba váhy. Vezme příslušnou věc a ukáže jí. Ty jsou schované ve skříni, ale lepší jsou váhy vlastní, protože ty by měly vážit přesně. Vy s nimi budete pracovat. Pokud se v lektvarech dostanete dále než přes prvních pár ročníků, získáte cit, který vám umožní přidávat přísady bez vah, ovšem přesnost je v lektvarech nadmíru důležitá, takže vy budete vážit vždy! A ještě dodám, že váhy jsou většinou měděné. Dále máte k dispozici sadu odměrek. Na každé je stupnice, která vám říká, kolik toho v odměrce máte. Ty používáme zejména k odměřování tekutin. Máme kotlík, máme navážené a odměřené přísady. Teď by se nám hodilo něco, čím budeme lektvary míchat, tedy vařečka. Vařečku je nejlépe mít dřevěnou, chráněnou kouzly proti poškození. Samozřejmě k dispozici jsou vařečky nejrůznějších barev, materiálů a velikostí. Když už tedy lektvar uvaříme, bylo by dobré ho nějak skladovat. K tomu slouží flakonky a fioly. Flakónky jsou většinou skleněné a je to takováhle malá nádobka. Vezme do ruky věc velkou asi jako mudlovská zkumavka. Jsou uzavíratelné, jak jinak, a nacpete tam jednu dávku lektvaru. Flakonky jsou vhodné nádoby na cesty nebo pro případy, kdy máte dost kuráže nebo obětavosti a chcete svůj výtvor někomu dát. Nu, a co ty fioly. Jelikož to nemá koncovku –ky, tak to asi bude něco většího než flakonky. A tato úvaha je správná, fioly jsou docela velké nádoby, skleněné nebo křišťálové, ve kterých lze uchovávat zbytky lektvaru, a to prosím doma. Platí pravidlo, že co nádoba, to jeden lektvar. Pokud lektvar spotřebujete, nádobu důkladně vymyjete, necháte uschnout a teprve poté použijete na jiný. Nu a konečně ochranný plášť a brýle. Pokud budeme vařit něco, co bude bublat a jinak utíkat z kotlíku, budete tyto věci muset mít oblečené. Nebojte se ale toho, že byste se vymluvili na to, že jste si je zapomněli vzít. Vyženu vás do kolejní místnosti, kde si je vezmete a pometelíte zpátky. Což pro vás, zvláště pokud jste z Nebelvíru nebo Havraspáru, bude vcelku náročné. Tedy bych doporučila nezapomínat. To je pro dnešek vše, máte nějaké dotazy? Lucia vrátí věci zpět na katedru, mezi nimi i obrázek, který jí donese student ze zadní lavice. Ve zbytku hodiny diskutuje se studenty o tom, co jim o tomto tématu není jasné. Když zazvoní, propustí je, nahází pomůcky zpátky do tašky, vyjde a zamkne učebnu. |