2. Úvod do kouzelných formulí
30. 10. 2013
|
2. Úvod do kouzelných formulí
|
|
| Z učebny Obecné magie je až na chodbu slyšet neutichající šum štěbetajících prváčků, který tu a tam nabírá na své intenzitě. Malí studentíčci diskutují o běžných dětských záležitostech, aby si tak zkrátili čekání na začátek dnešní hodiny. Teprve až s příchodem profesora s pečlivě upraveným zevnějškem se třída trochu utiší. Na katedru si Alex odloží potřebné podklady k výuce v podobě několika popsaných pergamenů a mladé tváře v blízkosti obdaří zářivým úsměvem. Krásný den, moji milovaní! Opět Vás všechny srdečně vítám, tentokrát již na další společné přednášce nejdůležitějšího předmětu prvního stupně studia. Na minulém sezení jsme se věnovali základům magie jako takovým a dnes na získané poznatky hned navážeme. Jak už možná víte a já pevně věřím, že značná část z Vás si alespoň jedním očkem přečetla vyvěšené osnovy, hlavním trhákem budou kouzelné formule. Snad mi tady postupně neusnete a zkusíte mě maličko vnímat. Udržet si pozornost celých pětačtyřicet minut není jednoduché, ale opravdu se snažte. Nezáživná teorie dokáže nudit, bez ní to však prostě nejde. Každopádně Vám i tak mohu slíbit jedno překvapení, možná se podíváme i na pár užitečných kouzel. Abych svá slova přeložil do srozumitelnější řeči, bude záležet hlavně na Vás, kolik času nám na konci hodiny zůstane. Než se naplno ponoříme do nekonečné řady pojmů a názvosloví, povíme si něco o kouzelnické hůlce. Jakmile se profesor zmíní o čarovném proutku, jako na povel drtivá většina žáků vytáhne své "dřevěné kamarády". Někteří si přitom počínají dost nevybíravým způsobem, div svým sousedům v lavicích nevypíchnou oko. Mezi ztřeštěnými prváčky se ale najdou i tací, kteří k onomu "klacíku" chovají jistou náklonnost a úctu. Jinými slovy lze u nich spatřit patřičný cit a něžné zacházení, tedy žádné zběsilé pohyby nebo pošetilé mávání všude možně kolem sebe. Hůlka - nezbytná společnice kouzelníka Tento na první pohled úplně obyčejný kus dřeva, jenž momentálně držíte v rukou, představuje kouzelnickou hůlku. Pro Vás začátečníky zřejmě bude tvořit nejdůležitější předmět k vyvolání magie. Díky magické náplni, zvláštní výrobě a vlivu tajemných rituálů, je tento klacík schopen umožnit Vám kouzlit. Samozřejmě lze čarovat i bez použití hůlek, čímž se Vám jistě brzy začnou chlubit starší spolužáci, pokud tak již dávno neučinili. Každá hůlka se skládá ze čtyř důležitých částí. Nejvzdálenější místo směrem od Vás se nazývá hrot. V podstatě se jedná o takovou kratší špičku na konci. Nejdelší části hůlky říkáme tělo, táhne se totiž téměř po celé její délce. Oblast, za kterou hůlku při kouzlení běžně držíte, se označuje jako rukojeť. Proti častému vyklouznutí z ruky bývá opatřena drsnějším povrchem. Všechno na spodku uzavírá pata, ovšem nepleťte si ji s tou dole na svých chodidlech u nohou. Nechci nikoho vidět, jak se hůlkou dloubá v nose, bolestivě píchá svého kamaráda do žeber, surově mlátí nebohá děvčata, či si ji třeba strká do zadní části těla. Ke všem těmto nepěkným a zároveň nechutným účelům není hůlka stvořena. Nedej Merlin, kdyby někdo z Vás praktikoval alespoň jeden z právě řečených příkladů. Všichni by se Vám jen smáli, nebyl by na Vás příliš hezký pohled a navíc takový přístup už svědčí o špatném vychování. Když Alex vypustí z úst první ze série vtipných příkladů manipulace s hůlkou, má většina sedících žáků co dělat, aby všemožným způsobem ukryla stále intenzivnější vlnu pobavení. Cirkusové představení však ještě dále pokračuje. Po posledních učitelových slovech to třída už samozřejmě nevydrží a rázem propukne v bouřlivou salvu smíchu. Několik studentů se dokonce nebrání i slzám. Docela dlouho trvá, než se prváčci uklidní, tabuli stále zdobí stejný nadpis. Mezi hůlkou a Vámi existuje celkem silné pouto. Jak se Vy budete chovat k ní, tak se zase ona bude chovat k Vám. Pokud ji nějakým způsobem poškodíte nebo náhodou zničíte, novou hned tak rychle neseženete. Nezapomínejte také na to, že je to vlastně ona, kdo si vybírá svého majitele. Ostatně o tom jste se už asi přesvědčili při nákupu v krámku pana Ollivandera na Příčné ulici v Londýně, tudíž se o ni s láskou starejte. Možností péče o hůlku existuje přímo spousta. Mezi nejzákladnější postupy patří leštění, hojně se také využívají všelijaké přípravky k jejímu vylepšení. Protiskluzovost rukojeti zase zaručují speciálně připravené roztoky. Hůlkami jako takovými, stejně tak i spoustou dalších věcí, které s těmito předměty souvisejí, se zabývá hůlkověda. Vysoce náročná magická disciplína zkoumá především výrobu z anglických, evropských či exotických stromů a vlastnosti jednotlivých typů hůlek. Náplně dřevěných klacíků mohou být různé, ať už běžné, neobyčejné nebo vzácné a raritní. Co je však pro nás nejpodstatnější, jádra ovlivňují magické vlastnosti hůlek samotných a jsou vždycky velmi silně magicky nabity. Rovněž si pamatujte, že délku hůlky měříme v palcích. Jen tak pro představu, jeden palec čítá asi dva a půl centimetrů. Více Vám v tomto ohledu nehodlám motat hlavy, jelikož podrobnější informace můžete nastudovat ze zakoupené knihy ctěného pana Wafflinga. Při svém výkladu profesor postupně prochází volnou uličkou mezi lavicemi a se zájmem pozoruje počínání svých oveček. U některých se krátce pozastaví, případně nad nevhodným chováním tázavě povytáhne levé obočí. Během své pochůzky se učitel dostane až do zadní části místnosti. Stejným způsobem se následně začne vracet zpět ke katedře a samozřejmě přitom nepřestává hovořit, z přednášky pomalu ubíhá minuta za minutou. Zjednodušená definice magikvarkového pole Všichni jste nadáni jistou dávkou čaromoci. Každý z Vás má určité nadání k magii, jinak byste tady asi těžko seděli. Kouzelnická hůlka představuje nástroj, který ono Vaše nadání nějak usměrňuje. Můžete si ji také představit jako páku v magickém poli magikvarků, jejíž cílený pohyb v něm s vynaložením správné energie vytváří jakýsi proces. Zjednodušeně a laicky řečeno vzniká obyčejné kouzlo. Magikvarky jsou jednou z miniaturních částeček tvořících atomy, které prostupují celý náš svět. Výhodou pro nás je fakt, že jen ti nadaní magickou schopností umějí pohnout jejich strukturou. Pro lepší představu se jedná o miliardové kumulace v magikvarkovém poli. Částečky se kolem prostě sjednocují a tím správným zapáčením hůlkou způsobí změnu. Veškeré ohýbání zmiňovaného pole či tahání za tu naši síť, to je totiž magie. Čím větší zapáčení a zatahání provedeme, tím větší problém nás čeká. Magické pole se samo nenarovná, případně pouze částečně. Po kouzlech v něm zůstávají patrné stopy, jakési uzly nebo shluky magikvarků na jednom místě. Samotné vnímání a chápání této struktury je bezesporu složité. O této problematice se podrobněji diskutuje ve vyšších ročnících, na úvod by nám to ale mohlo stačit. Přesuneme se tedy k několika základním pojmům. Alex na vteřinku vydechne, očima přitom zapátrá mezi tím množstvím svazků v přistavěné knihovně, než z ní jeden pomalu vytáhne. Pohybem pravé dlaně opatrně setře prach z jejího obalu, čímž odhalí znak kouzelných formulí. Stejně tak opatrně, jako před okamžikem zbavil knihu usazeného prachu, ji otevře a nalistuje příslušnou stránku. Teprve takto vyzbrojený a v podstatě připravený předstoupí před studenty, zrak napůl sklopený k řádkům v knize. Základní pojmy a rozdíly mezi nimi Teď si dovolím odcitovat starou, slavnou a pravdivou učebnicovou definici. Kouzlo představuje jakýkoliv jev, uměle nebo přirozeně vyvolaný, mající svůj původ v silách přírody, respektive vesmíru. Kdybychom měli být hodně struční, tak kouzlo v podstatě signalizuje všechno, co provádíme. Klidně si udělejte pár poznámek, rozhodně však nechci nikoho k ničemu nutit. Vězte ovšem, že bez pochopení základních věcí nemáte šanci uspět s navazující látkou. Zaklínadlo je zase obecně vyřčené nebo psané slovo či věta, která má magický účinek. Kouzelné formule jsou shlukem různých slovíček, nebo častěji i jedno slovo, které když správně řeknete a doprovodíte, vyvolá jev zvaný kouzlo. Vlastnímu procesu správného vyřčení kouzelné formule doprovázeného oním pohybem říkáme zaříkávání. Toto slovo či slova mohou daný předmět dočasně očarovat, byť formule nikdy nezmění vlastnost předmětu i tvora. K dalšímu důležitému doplňku každé kouzelné formule patří inkantace, tedy určitý pohyb hůlkou. U těch nejjednodušších kouzel spočívá třeba v pouhém namíření, nicméně se setkáte i s poklepáním, opsáním nějakého obrazce a podobně. Proč se ale zmiňuji zrovna o inkantaci? Důvod je zcela prostý, řadíme ji mezi jeden ze čtyř základních pilířů, které musí být správně provedeny, aby Vaše kouzlo bylo korunováno úspěchem. Přichází kratší odmlka ze strany profesora, během níž se ozve zaklapnutí knihy a umístění zpátky na původní místo. Posléze si učitel sundá tmavý oblek, jenž přehodí přes opěrátko židličky - pravděpodobně v učebně panuje teplo. Následně z desky stolu Alex ukořistí svou hůlku, přičemž současně s jemným pohybem zápěstí směrem k tabuli se na ní začnou objevovat neznámé pojmy. Z levé strany jako první koncentrace, hned vedle inkantace, výslovnost a úplně vpravo přesnost. Čtyři pilíře magie Pokud máte opsáno, posuneme se o kousíček dál. Koncentrací se rozumí soustředění se na kouzlo, což mi přijde velice podstatné. Kolikrát je mnohem důležitější správný cit než volba správných slov. O inkantaci jsem se již zmiňoval, ale opakování nikomu neuškodí - patřičný pohyb hůlkou. Následující bod upozorňuje na výslovnost, rozhodně se vyvarujte zbytečnému nesrozumitelnému mumlání, drmolení, koktání a kuňkání. Nakonec tu máme přesnost, ta představuje spojení všech předešlých pilířů dohromady. Znamená správné vyslovení formule, nejlépe jasně a zřetelně, k tomu se musíte dostatečně soustředit a neopomenout ani na požadovaný pohyb hůlkou. Tohle si, prosím, zapište nejlépe za uši. Kdybych Vás vzbudil třeba o půlnoci, čtveřici pilířů byste na mě měli umět vychrlit. Dosud jsme poměrně dlouho hovořili o kouzlech, aniž bychom si je alespoň nějak rozdělili. Zatímco se třídou prolíná charakteristický zvuk škrábajících brků a profesorova výkladu, opětovným pohybem hůlky se na tabuli doslova vykouzlí nová trojice slov. Ve dvou případech se vlastně jedná o jakési sousloví. Všechny pojmy se postupně vykreslí rovněž vedle sebe, konkrétně někam pod čtyři magické pilíře. První zdobí dost ležérní zakroužkování, které svým tvarem připomíná hodně nepovedenou elipsu. Alex se otočí zpět do třídy, načež příjemným tónem spustí. Rozdělení kouzel a formulí Nuže vězte, že kouzla dělíme do tří velkých skupin. Konkrétně rozlišujeme kouzelné formule, kletby a transfigurační kouzla. Tuhle podstatnou látku opět docela hezky rozebírají učebnice, takže to vezmeme opravdu velmi stručně. Nás teď nejvíce budou zajímat kouzelné formule. V podstatě se jedná o kouzla, která umožňují očarovat různé předměty beze změny jejich vlastností, o čemž jsem už hovořil. Stejnojmenným typem kouzel se zabývá předmět Kouzelné formule. S kletbami se naopak setkáte v Obraně proti černé magii, kde se vlastně učíte, jak se proti nim úspěšně bránit. V minulosti se pomocí nich dovolávalo nadpřirozených bytostí, v současné době se používají hlavně v ústní podobě. Široké uplatnění nacházejí zejména v kouzelnických duelech. Většinou se praktikují k útokům a ochromení nepřátel. Soupeřem však nemusí být pouze lidská bytost, kletby si snadno poradí i s živými tvory. Zbývají nám transfigurační kouzla, která dovedou něco změnit nebo přeměnit. Ať už máme na mysli zmenšení, zvětšení či třeba obyčejnou změnu barvy, v tomhle spočívá jejich hlavní a zásadní úkol. Složení dané látky ovšem nijak neovlivňují, i když sice mohou měnit vlastnosti látky. Ve výsledku budeme mít před sebou pořád ten samý předmět. Mnohem důkladněji Vám tuto problematiku vysvětlí kolegové z oboru přeměňování. Při objasňování rozdělování kouzel Alex zaujme místo na kraji katedry, kam se decentně vyhoupne. Momentálně tedy svým ctěným pozadím zahřívá nejbližší část stolku k průchozí uličce mezi lavicemi, hůlku odloží na desku vedle. Ruce si učitel složí do klína, přičemž prsty proplete mezi sebou. Také se narovná v zádech, aby se zbytečně nehrbil, a s pohledem těkajícím mezi studenty přednáší dál. Samozřejmě občas hodí očkem po nástěnných hodinách. Kromě kouzel pochopitelně rozdělujeme i samotné formule. Asi nejjednodušším dělením, jež není potřeba nějak zdlouhavě komentovat, jsou verbální a neverbální kouzla. Kouzlíme buď pomocí slov, nebo také bez nich. Z hlediska typologie je však mnohem důležitější členění na kategorie podle účinků jednotlivých kouzel. Takových kategorií rozlišujeme celou řadu, dokonce i v dnešní době vznikají stále nové a nové. Když se podíváte na aktuální vyvěšené osnovy, můžete se setkat s kouzly světelnými, na něž se hned mrkneme, ale třeba i s odemykacími, zamykacími, pohybovými, hlasovými a spoustou jiných. Nemá žádnou cenu si je tady všechny zdlouhavě vyjmenovávat. Pro Vás v tento okamžik bude nejpodstatnější asi to, když alespoň víte, že nějaké kategorie kouzel vůbec existují. Více teorie už do Vás hustit nebudu, určitě jí po dnešku máte až po krk. Jako takové odreagování na závěr si přiblížíme dvě triviální formulky. Dnes už poněkolikáté se Alex otočí čelem k tabuli, respektive ze své možné pozice se k ní jen maličko natočí tělem. Dvojitým máchnutím hůlky přes celou její šířku se z desky ztratí veškerý text - opět chytré kouzlo beze slov. Další mávnutí má za následek, že světlo světa prostřednictvím tabule spatří poslední dva názvy kouzel. Tentokrát se vyznačují velkým hůlkovým písmem, jež musí být dobře čitelné i ze zadních lavic. Kouzla Lumos a Nox Jak jsem už před malým okamžikem předesílal, právě Lumos patří mezi světelná kouzla. Jeho účinkem není nic jiného než rozsvícení Vaší hůlky, což si samozřejmě za chvíli vyzkoušíme až do úplného zblbnutí. Co se týče inkantace, stačí pouhé namíření hůlky někam před sebe. Nemusíte se obávat případných vedlejších efektů, u tohoto kouzla žádné nejsou. Buď se Vám prostě povede, nebo to jednoduše zkusíte znovu, rozumíme si? Hlavně si dávejte pozor na výslovnost kouzelné formule. Pamatujete si, co jsme si v tomto ohledu už říkali? Žádné drmolení, kuňkání či něco podobného, ale hezky nahlas a srozumitelně, zatím klidně po slabikách. Takže, vážení a milí, nyní se ponoříme do kratší černé desetiminutovky. Maličko zatáhneme tmavé závěsy, abychom si tady po sobě mohli krásně svítit. Domnívám se, že lepší tečkou za dnešní náročnou hodinou snad ani skončit nemůžeme. Rázem s obrovským jásotem a neskrývanou radostí vyskočí na nohy snad polovina třídy, jakoby ji někdo pokropil živou vodou. Během několika vteřin zavládne v učebně přítmí, kdy Alex shromáždí studenty kolem sebe do většího kruhu. To už se však Obecnou magií ozývá jeden Lumos za druhým. Přes počáteční neúspěšné rozsvěcování hůlek nakonec třídu pohltí vlny jasného světla, neboť prvňáčci si svoje vůbec první kouzlení vysloveně radostně užívají. Více toho společně opravdu nestíháme, takže se budeme muset pomalu rozloučit. Dříve než se tak definitivně stane, dlužím Vám ještě zbylou užitečnou formulku, jejíž název už máte na tabuli. Když již tedy víceméně zvládnete rozsvítit hůlku, zcela logicky ji budete chtít zase zhasnout, nemám pravdu? Ono takhle neustále svítit třeba někomu do očí je jistě zábavné, starší kolegové by z toho ale mohli i oslepnout. Do svých poznámek si připište formulku Nox, protikouzlo s totožnou inkantací k nám známému Lumos. Každý si ji rychle vyzkoušejte a v trénování klidně pokračujte i ve společenských místnostech, nejlépe s vhodným dozorem. Obě kouzla jsou povolená Radou školy, tudíž nemějte strach z možného postihu. Domácí úkoly tentokrát leží u mě na katedře. Mějte se hezky a na shledanou, příště se už na Vás těší jeden z mých starších kolegů a jeho pečlivě připravený výklad z Obrany. Značná část přestávky se nese ve znamení procvičování, ti nejaktivnější jedinci se totiž pořád nějak nemají k odchodu. Úspěch sklízí zejména světelný Lumos, i když ani zhasínací Nox nezůstává příliš pozadu. Samotný profesor má pro snažení malých žáčků pochopení, dokonce ochotně odpovídá i na jejich z části hloupé dotazy. Nakonec přece jen vyžene poslední opozdilce na chodbu a se sakem přehozeným přes pravé rameno odejde do kabinetu. |
